V této části se stručně zabýváme čtyřmi základními oblastmi v rámci celoživotního vzdělávání:

1. Celoživotní vzdělávání - základní informace
2. Celoživotní učení ve 21. století
3. Klíčové schopnosti pro celoživotní učení
4. Celoživotní učení a Evropská unie

Celoživotní vzdělávání patří již delší dobu mezi nejvýznamnější témata společenské diskuze. Dlouhodobě se ukazuje, že potřeba vzdělávání není završena ukončením řádné přípravy v primárním, sekundárním či terciárním vzdělávání, ale toto období je spíše přípravou na celoživotní proces učení a vzdělávání. Stále více směřujeme ke společnosti, která poskytuje všem skupinám populace v průběhu celého života příležitosti k získávání a uznávání kvalifikací použitelných na trhu práce, a ke zdokonalování klíčových schopností potřebných pro uplatnění v pracovním, občanském i osobním životě.

Ukončené vzdělání již dávno nelze považovat za konstantu, která člověka kvalifikuje dosaženým stupněm vzdělání. Trendy ve světovém i evropském hospodářském prostoru poukazují na výraznou potřebu flexibility pracovníků, která je dosažitelná pouze za předpokladu ochoty, dostatku příležitostí a prostoru k dalšímu vzdělávání. Již dnes proto musíme přizpůsobovat programy zejména terciárního vzdělávání faktu, že absolvent není „hotovým produktem“, ale spíše operativně se vzdělávající individualitou hledající si své místo ve společnosti a dynamicky se přizpůsobující vysokým nárokům současných zaměstnavatelů.

Důležitým rysem celoživotního učení v 21. století je princip rovných příležitostí a kvality učení. Zahrnuje učení od předškolního věku až po důchodový věk, a to včetně celého spektra formálního, neformálního i informálního vzdělávání. Do tohoto typu učení se řadí veškeré vzdělávací aktivity realizované po celý život s cílem zlepšit znalosti, dovednosti a kvalifikovanost z hlediska osobního, občanského, sociálního i profesního.  

Ze zasedání Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení byly vymezeny tyto klíčové schopnosti, které popisují základní znalosti, dovednosti a postoje související s každou z těchto schopností:

• Komunikace v mateřském jazyce, tj. schopnost vyjadřovat a interpretovat představy, myšlenky, pocity, skutečnosti a názory v mluvené i psané podobě a vhodným a tvůrčím způsobem reagovat ve všech situacích sociálního a kulturního života;
• Komunikace v cizích jazycích, tj. schopnost jako u komunikace v mateřském jazyce včetně nutnosti pochopit odlišnou kulturu.
• Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií, tj. schopnost rozvíjet a používat matematické myšlení k řešení problémů v různých každodenních situacích s důrazem na proces, činnost i na znalosti.
• Schopnost práce s digitálními technologiemi, tj. schopnost jistého i kritického používání technologií informační společnosti, předpokládá základní dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií;
• Schopnost učit se, tj. schopnost provádět tuto činnost a zorganizovat si učení samostatně nebo ve skupině podle vlastních potřeb, a to s povědomím o metodách a možnostech;
• Sociální a občanské schopnosti zahrnují osobní, mezilidské a mezikulturní schopnosti a pokrývají všechny formy chování, které jedince připravují na jeho efektivní a konstruktivní účast na společenském a pracovním životě. Jsou úzce spjaty s osobním a společenským blahem. Je důležité rozumět pravidlům chování a zvykům v různých prostředích. Občanské schopnosti, zejména znalost sociálních a politických koncepcí a struktur (demokracie, spravedlnost, rovnost, občanství a občanská práva), jedince připravují na aktivní a demokratickou účast;
• Smysl pro iniciativu a podnikavost je schopnost převádět myšlenky do praxe. Předpokládá tvořivost, schopnost zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Jedinec chápe souvislosti své práce a je schopen chopit se příležitostí, které vyvstanou. Je základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi. Mělo by sem patřit povědomí o etických hodnotách a podpora řádné správy;
• Kulturní povědomí a vyjádření, což znamená uznání důležitosti tvůrčího vyjadřování myšlenek, zážitků a emocí různými formami (včetně hudby, divadelního umění, literatury a vizuálního umění).

Tyto klíčové schopnosti jsou na sobě vzájemně závislé a u každé z těchto schopností je kladen důraz na kritické myšlení, tvořivost, iniciativu, řešení problémů, hodnocení rizik, rozhodování a ovládání pocitů.

V současnosti se v evropských odborných diskuzích vyskytuje pojem „wildlife“, který chápeme jako učení v celé šíři života. Lze jej vnímat jako aspekt, který vede ke komplementaritě formálního, neformálního a informálního učení.

Snahou Evropské unie v rámci celoživotního vzdělávání je především zajistit:

• rozvoj klíčových schopností u mladých lidí prostřednictvím počátečního vzdělávání a odborné přípravy, díky nimž budou připraveni na dospělost, další vzdělávání a pracovní život;
• uplatnění vzdělávacího potenciálů u těch mladých lidí, kteří jsou znevýhodněni ve vzdělávání (tj. lidé, kteří předčasně opustili školu, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé se zdravotním postižením, migranti atd.);
• dostatečný systém dalšího vzdělávání a odborné přípravy dospělých;
• přístup ke vzdělávání, odborné přípravě i na trh práce.

Výše popsané klíčové schopnosti jsou proto určeny dvěma skupinám, a to mladým lidem na konci povinného vzdělání a přípravy (aby byli připraveni na dospělost, zejména na pracovní život, a vytvořili si základ pro další vzdělávání) a dospělým lidem v průběhu svého života prostřednictvím procesu rozvoje a aktualizace dovedností.

Osvojování klíčových schopností je ve shodě se zásadou rovnosti a přístupu pro všechny. Tento referenční rámec se také vztahuje zejména na znevýhodněné skupiny, jejichž vzdělávací potenciál vyžaduje podporu. Mezi příklady takových skupin patří lidé s omezenými základními dovednostmi, lidé, kteří předčasně opustili školu, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé se zdravotním postižením, migranti atd.

Celoživotní učení oceňuje potenciál k dalšímu rozvoji osobnosti a dovednost učit se stále novým věcem v souladu s dynamicky se rozvíjejícími potřebami společnosti. Rovněž posiluje sociální soudržnost společnosti, zvyšuje adaptabilitu člověka, vyrovnává životní příležitosti, omezuje vytlačování znevýhodněných skupin na okraj společnosti, a tím přispívá k její stabilizaci.

Portál celoživotního a dalšího vzdělávání slouží jako vstupní brána k informacím o probíhajících programech a kurzech celoživotního a dalšího vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci.